Cystinurie je genetické onemocnění řady plemen. Vzniká v důsledku zvýšeného vylučování aminokyseliny cystinu do moči. Z cystinu se v moči mohou formovat močové kameny, které vedou k obstrukci močových cest. Onemocnění se rozvíjí ve věku 3-6 let a terapeutickým managementem lze nemoc zmírnit.
Cystinurie je vrozená porucha metabolismu cystinu. Vysoká koncentrace cystinu v moči a současně jeho špatné rozpouštění způsobuje močové kameny, které mohou vést k ucpání močových cest a ohrozit postiženého na životě.
Příčina
Cystin neboli dicystein, jak druhý název napovídá, je neesenciální aminokyselina složena ze dvou molekul cysteinu. Aminokyseliny jsou základní stavební složky bílkovin. U nepostižených jedinců dochází ke vstřebávání cystinu v tenkém střevě a pak je filtrován v ledvinných glomerulech, většina je pak vstřebávána zpět v proximálních tubulech ledvin. Při cystinurii se však cystin špatně vstřebává jak z tenkého střeva tak z ledvin, odchází tedy močí a tím v ní abnormálně kumuluje. Navíc zavisí jeho rozpustnost na pH moči, špatně se rozpouští v obvyklém rozmezí pH 5,5-7,5 . Cystin ale není jediná aminokyselina, která se špatně vstřebává při této poruše. Spolu s ním je to i ornithin, lysin, arginin, jejich vyšší koncentrace v moči však nezpůsobuje urolitiázu.
Historie
První výskyt cystinurie u lidí byl zaznamenán roku 1810 W. H. Wollastonem, který objevil dva žluté kameny v močovém měchýři 8letého dítěte. Pojmenoval pak tento útvar „cystic oxid“ (z řeckého cystis pro měchýř). V roce 1823 Lassaigne poprvé popsal cystinový urolit (močový kámen) v močovém měchýři psa a v roce 1902 Neuberg pak popsal přesné složení urolitu.
Výskyt
Cystinurie se vyskytuje celosvětově, avšak větší záchyt je v evropských zemí než například v USA. Můžeme se s tímto onemocněním setkat jak u lidí, tak u psů, koček, i vlků. Nejvíce zatížená plemena psů touto nemocí jsou v každé zemi různá. V České Republice se uvádí nejčastější výskyt u jezevčíků, anglických a francouzských buldoků, čivav, basetů, mastifů, irských teriérů, novofundlandských psů, ale i kříženců a dalších. I přesto, že jde o dědičné onemocnění, je průměrný věk propuknutí cystinurie 3-6 let . Popisuje se až 97,5% výskyt u samců, zřejmě i z důvodu šiřší močové trubice fen, kdy malé hladké urolity odejdou spontánně s močí bez klinických příznaků. Výjimkou je zde novofundlandský pes, kdy většina štěňat onemocní již do 1 roku věku a nemoc je zastoupena u samců i samic.
Genetika
U psů se popisuje mutace dvou genů, kódující proteiny určené k transportu aminokyselin v proximálních tubulech. Mutace genu SLC3A1 způsobuje typ IA autosomální recesivní cystinurii vyskytující se u novofundlandů, landseer, labradorů a anglických buldoků, a typ IIA autosomální dominantní cystinurii u australských honáckých psů. Mutace druhého genu SLC7A9 způsobuje typ IIB autosomální dominantní cystinurii u miniaturních pinčů. Přičemž u dominantních mutací se mutace projeví u heterozygotních jedinců, ale u homozygotních může být průběh závažnější. Jako typ III se označuje androgen dependentní cystinurie u mastifů, anglických a francouzských buldoků. U tohoto typu můžeme snížit vylučování cystinu kastrací.
Cystinurie jako taková je spíše predispozice pro vznik urolitů než příčina. Přesný vznik samotného cystinového urolitu není známý, u psů s cystinurií se totiž ne vždy tvoří urolity. V urolitiáze hraje roli více faktorů. Zejména pak samotná genetická mutace, příjem potravy a tekutin a s tím související pH moči.
Diagnostika
Diagnóza spočívá v analýze moči a močového sedimentu, kde veterinární lékař nachází ploché průhledné hexagonální krystaly. Urolity jako takové jsou oválné, hladké, světle žluté, velké od 0,5 mm-3 cm a množství bývá různé (1-100 kamínků). Na rentgenových snímcích je možné vidět vetší urolity, lepší je však použít retrográdní uretrocystografii (přes katetr se zavede do močové trubice kontrastní látka a následně se zhotoví rentgenový snímek). Další metody diagnostiky jsou ultrasonografie, chromatografie, Brandova zkouška (biochemická detekce přítomnosti cystinu v moči, založená na reakci kyanidu sodného přeměňujícího cystin na cystein a po přidání nitroprussidu sodného vznikne během pár minut rudé zbarvení vzorku moči) a v neposlední řadě genetické vyšetření. Při genetickém vyšetření můžeme včas odhalit postiženého jedince a zaměřit se tedy na preventivní opatření.
Prevence
Pokud chováme některé z výše zmíněných plemen, doporučujeme ho nechat podstoupit genetické vyšetření, které spočívá v odběru malého množství krve. Tímto můžeme odhalit zda je daný jedinec zcela zdravý, nemocný anebo přenašeč. Přenašeč je sice zdravý, neprojeví se cystinurie, ale může přenášet zmutovaný gen na potomstvo. Je tedy možnost ho úplně vyřadit z chovu nebo spojit se zdravým psem, aby se minimalizoval přenos recesivního genu dál v populaci. Totiž pokud bychom měli v chovném páru dva přenašeče cystinurie, je pravděbodobnost narození postižených mláďat vyšší. Negativní výsledek nevylučuje vznik onemocnění, jelikož kromě genetického onemocnění může být příčina cystinurie i získaná. Pozitivní test neznamená, že se cystinurie a následná urolitiáza projeví, ale je vysoká pravděbodobnost, že ano. Je nutné chodit se zvířetem na pravidelné kontroly k ošetřujícímu veterináři, který bude provádět vyšetření moči. Pokud by se objevily příznaky postižení dolních močových cest, jako je častější močení, krev v moči, zapáchající tmavá moč, nebo v krajním případě nutkání na močení bez výsledku, je nutné okamžitě navštívit veterinárního lékaře, který se rozhodne jaký druh terapie zvolí.
Terapie
Pokud cystinurie vyústí v urolitiázu, tedy tvorbu močových kamenů, příznaky souvisí zejména s obstrukcí močových cest. Kameny se mohou pak nacházet v močové trubici, močovém měchýři, močovodech nebo v ledvinách. Pokud dojde k obstrukci močových cest, jedná se o život ohrožující stav, kdy dochází k akutnímu selhání ledvin, které může vést až ke smrti zvířete. Urolity se dají odstranit urohydropropulsí, tedy proplachováním přes zavedený katetr, chirurgicky nebo laserem. Malé hladké kamínky mohou odejít spontánně s močí. Jelikož se uvádí častá recidiva 2-12 měsíců po odstranění kamenů, je důležité dodržovat přísná dietní opatření. V prvé řadě je potřeba postupně převést psa na nízkoproteinovou dietu. V mase, vejcích, pšenici nebo například arašídech je velké množství cysteinu, ale i methioninu, což je prekursor cystinu. Obsah bílkovin v krmivu by se měl pohybovat kolem 10-18%, nejčastěji volíme komerční dietu, kterých je na trhu hned několik. Sodík také podporuje cystinurii, je proto nutné snížit jeho obsah v krmné dávce na 0,3%. Tyto zásady platí také pro pamlsky. Další důležité opatření je navýšení příjmu vody, abychom dosáhli specifické hmotnosti moči do 1020 g/l. Někdy to může být problematické, ale můžeme vodu ochutit malým množstvím nesoleného vývaru, rozmístit více misek s čerstvou vodou, krmit spíše vlhkým žrádlem anebo nabízet kostky ledu jako pamlsky.
Základ terapie jsou dietní opatření, kdy se snažíme maximálně snížit koncentraci cystinu v moči. Máme k dispozici léky, které se navážou na cystin a činí ho rozpustnějším a také látky, které dělají z kyselé moči zásaditou a tím tvoří prostředí vhodné pro jeho rozpuštění.
Reference:
A. Hoppe, T. Denneberg, Cystinuria in the Dog: Clinical Studies during 14 Years of Medical1 Treatment, J Vet Intern Med 2001;15:361–367
J.P. Lulich, S. Davidson, E. Furrow, Canine Cystine Urolithiasis: Causes, Detection, Dissolution and Prevention, Clinician’s Brief
U. Giger, A. Brons, K. Muzikami, J. Slutsky, K. Raj, C.A. Fitzgerald, S. Strickland, A.C. Sewell,
P.S. Henthorn, Update on Fanconiho Syndrom and Cystinuria, WSAVA 2015, https://www.vin.com/apputil/content/defaultadv1.aspx?id=7259145&pid=14365&
A. Hesse, J. Hoffmann, H. Orzekowsky, R. Neiger, Canine cystine urolithiasis: A review of 1760 submissions over 35 years (1979–2013), Can Vet J. 2016 Mar; 57(3): 277–281.
- Zánětlivé onemocnění plic u kólií - 8 června, 2020
- Shaking puppy syndrom - 20 března, 2020
- Primární kongenitální glaukom u koček - 9 března, 2020
Buďte první kdo přidá komentář