Aujeszkyho choroba je závažné virové onemocnění, které v přírodě udržují divoká prasata, u nichž se nemoc projevuje dýchacími a reprodukčními problémy. Od prasat se může nakazit jakýkoli teplokrevný živočich. Klinické příznaky u těchto zvířat jsou silná horečka a úporné svědění, následují křeče a smrt v krátké době. Onemocnění není léčitelné a pro zvířata mimo prasata neexistuje vakcína. Opatrní musí být zejména majitelé aktivně využívaných loveckých psů.
Aujeszkyho choroba (ADV, pseudorabies, pseudovzteklina, Aujeszky´s disease) je vysoce nakažlivé onemocnění viry ze skupiny herpesvirů, na který je vnímavá většina teplokrevných živočichů a který se vyskytuje prakticky na všech kontinentech. Dospělá prasata slouží jako rezervoáry a přenašeči viru a jako jediný druh jsou schopni infekci přežít a onemocnění dále šířit. Mezi hlavní příznaky patří postižení centrální nervové soustavy a vysoká úmrtnost u selat a respirační a reprodukční potíže u prasnic. Mimo prasata jsou případy hlášeny u skotu, ovcí, koz, psů a koček, dále pak u králíků, norků, jezevců, fretek, jelenů, myší a dalších. U těchto zvířat se nemoc projevuje nervovými příznaky, agresivitou a úporným svěděním a uvádí se až 100 % úmrtnost. U koní, holubů a dalších ptáků jsou popisovány pouze experimentální infekce. Pro člověka není nemoc nebezpečná, ale v minulosti bylo hlášeno několik případů výskytu u lidí. Jednalo se především o pracovníky v chovech prasat, u kterých se nemoc projevila nervovými příznaky, svěděním a horečkou a přestože uzdravování bylo zdlouhavé a trvalo i několik měsíců, tak nedošlo k žádnému úmrtí.
Možnosti přenosu Aujeszkyho choroby
Původcem Aujeszkyho choroby je herpesvirus ze skupiny alfaherpesvirů označovaný jako SuHV-1 nebo ADV (virus Aujeszkyho choroby – Aujeszky´s disease virus). Udržuje se v populacích domácích a divokých prasat a od nich je přenosný na další druhy, u kterých se objevují odlišné klinické příznaky, a jde zřejmě u tohoto viru o jakousi slepou uličku. U prasat se nemoc může vyskytovat latentně, což znamená, že virus se nevylučuje a ani se neprojevuje klinicky. Ke změně dochází ve chvíli, kdy je prase vystaveno stresu, který způsobí znovuvypuknutí nemoci a především se začne virus vylučovat do prostředí. K přenosu mezi prasaty dochází kontaktem, při pohlavním styku, transplacentárně, u domácích prasat při inseminaci. Virus je obsažen ve slinách, spermatu, vaginálním sekretu a sekretu z dutiny nosní. Infekční hladina zůstává ve tkáních zvířete i po jeho smrti. Ohroženou skupinou v České republice jsou především lovečtí psi, kteří se při naháňce dostanou do kontaktu s prasetem a prostřednictvím těchto tělních tekutin se nakazí. Dalším případem nákazy bývá pozření masa psy nebo kočkami. Uvádí se, že virus je poměrně odolný a v závislosti na okolních podmínkách přežívá určitou dobu v prostředí a ve vzduchu, v mase nakaženého zvířete dokonce až půl roku.
Klinické příznaky u prasat a jiných druhů
Klinické příznaky se liší u selat, dospělých prasat a ostatních zvířat. U selat do stáří 2-3 týdnů často dochází k úmrtí bez předchozích příznaků během několika dnů. Někdy, zejména u starších selat, se může objevit horečka, nechuť k jídlu, apatie, vzácněji zvracení nebo průjem a typicky se objevují nervové příznaky – třes, psí posed, nekoordinované pohyby, následují křeče a smrt. Se zvyšujícím věkem jsou příznaky mírnější a často nervové příznaky ustupují projevům na dýchacím aparátu – kašel, kýchání, možné sekundární bakteriální infekce průběh výrazně zhoršují. Dalším projevem, závažným především pro komerční chovy, jsou reprodukční poruchy u prasnic – selata infikována již v děloze se rodí mrtvá, slabá a umírají během dvou dnů.
U ostatních zvířat se vyvíjí velmi dramatické příznaky – nejmarkantnější je úporné svědění v místě vstupu viru do těla a fatální průběh končící smrti v období několika mála dnů. U psů se můžou objevovat silné křeče, slinění, dušnost a agresivita, což je také příčinou názvu pseudorabies – od názvu rabies pro vzteklinu, kterou tyto projevy mohou připomínat. Psi často pociťují svědění tak silné, že si postižené místo intenzivně a bez přestávky škrábou a rozdírají až do krve. Následují nervové příznaky, křeče a smrt. U koček je naopak popisováno, že se raději uchylují do temných míst, vyhýbají se ostatním kočkám nebo jsou na ně agresivní, svědění se objevuje vzácněji než u psů. U přežvýkavců se v prvních dnech nemoci pozorují pouze mírné příznaky jako je výtok z nosu a horečka, které se však rychle zhoršují a objevuje se slinění, neklid, ztráta chuti k jídlu, svalový třes a opět silné svědění, kterého se zvířata snaží zbavit olizováním, pohazováním hlavou, otíráním o předměty atd. Smrt nastává do 2-3 dnů za vysokých horeček. Stejně jako u prasat platí i u ostatních druhů, že u mladých zvířat se nemoc nemusí nijak projevit a umírají zcela bez příznaků. Stejně tak je nutno brát v potaz, že příznaky jsou velmi variabilní a nemoc se nemusí u každého nakaženého zvířete projevovat stejně.
Diagnostika a podobná onemocnění
Patoanatomické nálezy zahrnují fibrinoserórzní rhinitis (zánět na sliznici nosní s množstvím čirého výtoku), placentitidu (zánět placenty), postižení mandlí, plicní edém a další nálezy na respiračním traktu, často zhoršené bakteriální infekcí. Histologicky se léze soustředí na mozek v podobě nehnisavé meningoencephalitidy s nekrózou (zánět mozku a mozkových blan), případně nespecifické léze v parenchymatózních orgánech (játra, slezina atd.), endometritida (zánět stěny děložní) apod. K diagnostice se využívají serologické metody a PCR. U prasat v aktivní fázi nemoci lze vir izolovat z nosních stěrů a biopsií mandlí, případně se zjistí, zda se s virem setkalo pomocí průkazu protilátek. Při vyšetření a zjišťování příčin projevů je nutno brát v úvahu všechny nákazy a onemocnění, která se projevují především nervovými příznaky a potraty – klasický mor prasat, streptokoková meningoencefalitida, slintavka a kulhavka, brucelóza, parvoviróza, Glässerova choroba, edémová choroba, vzteklina, případně hypoglykemie, otrava solí, arsenem nebo olovem.
Terapie a vakcinace
Terapie se neprovádí, jedinými prostředky jsou léky na zmírnění klinických příznaků. Ale vzhledem k tomu, že nemoc je u druhů mimo prasata smrtelná a zvířata velmi trpí, přistupuje se k eutanázii po důkladném zjištění anamnézy – typicky lovečtí psi, kteří se v průběhu několika málo dní zúčastnili lovu a přišli do kontaktu s prasaty, jejich krví atd. a vykazují typické a velmi rychle se rozvíjející příznaky. U psů byla v minulosti zvažována možnost použití vakcíny. Vakcína je však vyvinuta pouze pro prasata a u psů způsobovala velmi nepříznivé a často fatální následky, proto se od tohoto postupu upustilo. V případě chovu prasat je velmi důležitá prevence – tedy důkladně dbát na to, aby se k chovu nemohla dostat divoká prasata.
Výskyt ADV v České republice
Česká republika je považována za zemi prostou Aujeszkyho choroby od roku 1988, kdy se podařilo infekci eradikovat pomocí vakcíny. V roce 2004 při vstupu do Evropské unie byl tento status potvrzen a v návaznosti na to byla zakázána vakcinace. Tento status země prosté se však týká pouze chovů domácích prasat, nikoli divokých, u kterých je infekce stále přítomna a momentálně je hrozbou především pro psy využívané v myslivosti. Odhaduje se, že až pětina divokých prasat má v těle protilátky a tudíž se někdy s touto nemocí setkala, případně se u nich nachází v latentní formě. V roce 2019 byla ADV potvrzena u 7 psů mimo jiné na Rakovnicku, Blanensku a Lelekovicích, šlo o psy lovecké a žádný z nich nepřežil. V roce 2018 byla kromě psů potvrzena nákaza i u kočky, která se nakazila po pozření masa divokého prasete. Vzhledem k dopadům je v případě loveckých psů třeba dbát na opatrnost při styku s divokými prasaty, nevyvrhovat jejich vnitřnosti a dále zacházet s masem v přítomnosti psů a nekrmit je tímto masem, případně sledovat zdravotní stav psů, kteří se při naháňce do kontaktu s divočáky dostali.
Reference:
Wittman, G. 1986. Aujeszky´s disease. Rev. Sci. Tech. Off. Int. Epiz. 5:959-977.
Státní veterinární správa. 2020. Aujezskyho choroba prasat. [online]. [vid. 20. 2. 2020] Dostupníé z https://www.svscr.cz/zdravi-zvirat/aujeszkyho-choroba-prasat/.
World Organisation For Animal Helath, Old Classification of Disease Notifiable to the OIP List B. [online]. [vid. 20. 2. 2020]. Dostupné z https://www.oie.int/en/animal-health-in-the-world/the-world-animal-health-information-system/old-classification-of-diseases-notifiable-to-the-oie-list-b/.
Serena, M. S., Metz, G. E., Lozada, M. I., Aspitia, C. G., Nicolino, E. H., Pidone, C. L., Fossaroli, M., Balsalobre, A., Quiroga, M. A., Echeverria, M. G. 2018. First isolation and molecular characterization of Suid herpesvirus type 1 from a domestic dog in Argentina. Open Veterinary Journal 8: 131 – 139.
Pizzurro, F., Mangone, I., Zaccaria, G., De Luca, E., Malatesta, D., Innocenti, M., Carmine, I., Cito, F., Marcacci, M., Di Sabatino, D., Lorusso, A. 2016. Whole-Genome Sequence of a Suid Herpesvirus-1 Strain Isolated from the Brain of a Hunting Dog in Italy. Genome Announcements 4: e01333-16.
Grieco, V., Gelmetii, D., Finazzi, G., Brocchi, E., Finazzi, M. Immunohistologic diagnosis of pseudorabies (Aujeszky’s disease) using monoclonal antibodies. 1997. J. Vet. Diagn. Invest. 9: 326-328.
Cramer, S. D., Campbell, G. A., Bradley, L. N. et al. 2011, Pseudorabies virus infection in Oklahoma hunting dogs. Journal of Veterinary Diagnostic Investigation 23: 915-923.
Wong, G., Lu, J., Zhang, W., Gao, G. F. 2019. Pseudorabies virus: a neglected zoonotic pathogen in humans? Emerg Microbes Infect 8: 150–154.
- Episodic falling syndrome (EFS – záchvatovité padání) - 26 března, 2021
- Deficit glykogen větvícího enzymu (GBED) - 25 května, 2020
- Junkční epidermolysis bullosa u belgického chladnokrevníka - 20 dubna, 2020
Buďte první kdo přidá komentář